Žalm 105
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, * jeho milosrdenství trvá navěky.
Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy, * kdo vypoví všechnu jeho slávu?
Blaze těm, kteří dbají práva, * spravedlivě jednají v každé době.
Pamatuj na mě, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu, * ujmi se mě a pomoz mi,
abych se těšil ze štěstí tvých vyvolených, † abych se radoval z radosti tvého lidu, * abych se chlubil spolu s tvým dědictvím.
Hřešili jsme jako naši otcové, * páchali jsme nepravost, jednali bezbožně.
Naši otcové v Egyptě * nechápali tvé divy,
neměli na paměti množství tvých dobrodiní, * ale vzepřeli se proti Nejvyššímu u Rudého moře,
Přece však je zachránil pro své jméno, * aby ukázal svou moc.
Pohrozil Rudému moři, a vyschlo, * vedl je mezi vlnami jako po pevné zemi.
Zachránil je z moci toho, jenž je nenáviděl, * vyprostil je z moci nepřítele.
Vody zatopily jejich protivníky, * nezůstal z nich ani jeden.
Tu uvěřili jeho slovům * a zpívali mu píseň chvály.
Brzy však zapomněli na jeho skutky, * nevyčkali jeho rozhodnutí.
Dali se strhnout žádostivostí na poušti, * pokoušeli Boha na pustině.
Splnil jim jejich žádost, * ale poslal na ně i nakažlivou nemoc.
V táboře záviděli Mojžíšovi * a Árónovi, zasvěcenému Hospodinu.
Otevřela se země a pohltila Datana, * zavřela se nad Abiramovou tlupou.
V jejich tlupě vzplanul oheň, * plamen spálil bezbožníky.
Zhotovili si tele u Chorebu* a klaněli se modle ulité z kovu.
Zaměnili tak svoji Slávu za sochu býka,* který požírá trávu.
Zapomněli na Boha, který je zachránil,* který v Egyptě vykonal divy,
zázraky v Chámově zemi,* úžasné skutky u Rudého moře.
Rozhodl se, že je zničí, kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval* , aby odvrátil jeho hněv, jímž je chtěl zhubit.
Pohrdli vytouženou zemí,* nevěřili jeho slovu.
Reptali ve svých stanech,* neposlouchali Hospodinova hlasu.
Proto jim přísahal pozdviženou rukou,* že je zničí na poušti,
že jejich potomstvo rozptýlí mezi národy,* že je rozpráší do cizích zemí.
Přidali se k Bál Peorovi,* jedli oběti mrtvých bohů.
Dráždili Hospodina svými zločiny,* proto je stihla pohroma.
Tu povstal Pinchas a zjednal spravedlnost.* Pohroma přestala.
Připočetlo se mu to k zásluze* po všechna pokolení na věčné časy.
Popudili ho u vod v Meribě,* zle se vedlo Mojžíšovi jejich vinou,
neboť rozhořčili jeho mysl,* že svými rty nerozvážně mluvil.
Nevyhubili národy,* jak jim Hospodin rozkázal,
ale smísili se s pohany* a naučili se jejich skutkům.
Uctívali jejich modly,* a ty se jim staly léčkou.
Obětovali své syny* i své dcery zlým duchům.
Prolévali nevinnou krev, krev svých synů a dcer,* které obětovali kananejským modlám.
Země byla poskvrněna krví,* znečistili se svými skutky a zpronevěřili se svými zločiny.
Tu vzplanul hněv Hospodinův proti jeho národu* a zošklivil si své dědictví.
Proto je vydal do moci pohanů,* vládli jim ti, kteří je nenáviděli.
Utiskovali je nepřátelé,* museli se sklonit pod jejich ruku.
Mnohokrát je vysvobodil, oni ho však roztrpčovali svými pletichami,* proto byli pokořeni pro své viny.
Ale shlédl na jejich soužení,* když slyšel jejich prosbu.
Rozpomenul se kvůli nim na svoji smlouvu* a slitoval se pro své velké milosrdenství.
Vzbudil k nim soucit u všech,* kteří je přivedli do zajetí.
Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože,* a shromáždi nás z pohanských zemí,
abychom chválili tvé svaté jméno* a chlubili se tvou slávou.
Požehnaný Hospodin, Bůh Izraelův, od věků až na věky!* Všechen lid ať řekne: „Amen!“
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Žalm 106
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, * jeho milosrdenství trvá navěky.
† Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, * ti, které vykoupil z nepřátelské moci,
které shromáždil ze zemí, * od východu a od západu, ze severu a z jihu.
Bloudili na stepi, po pustině, * nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.
Hladověli a žíznili, * život v nich chřadl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, * a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vedl je pravou cestou, * aby došli do města, kde by mohli bydlet.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, * za jeho divy k dobru lidí,
neboť žíznivou duši ukojil, * hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
Seděli v hlubokých temnotách, * spoutáni železem a strastí,
neboť se vzepřeli Božím příkazům, * pohrdli úradkem nejvyššího.
Proto jim pokořil srdce útrapou, * potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, * a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vyvedl je z hlubokých temnot * a roztrhl jejich pouta.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, * za jeho divy k dobru lidí,
neboť vylomil bronzové brány * a železné závory rozbil.
Chřadli pro svou nepravost* a souženi byli pro své viny;
z duše se jim zhnusil každý pokrm* a přiblížili se až k branám smrti.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu,* a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Poslal své slovo a uzdravil je,* zachránil je ze záhuby.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství,* za jeho divy k dobru lidí.
Nechť podají děkovné oběti,* nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.
Pustili se po lodích na moře,* sháněli obchody po širých vodách.
Viděli Hospodinova díla* a na širém moři jeho divy.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr,* který do výše vzdouval vlny.
Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí,* jejich duše se třásla v nebezpečí.
Potáceli se, vrávorali jak opilí,* veškerá jejich zručnost byla v koncích.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu,* a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Uklidnil bouři v tichý vánek,* a utišily se mořské vlny.
Radovali se, že se uklidnily,* a dovedl je do vytouženého přístavu.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství,* za jeho divy k dobru lidí;
nechť ho oslavují v shromáždění lidu,* nechť ho velebí ve sboru starších.
Změnil řeky v pustinu* a prameny vod ve vyprahlou zemi,
plodný kraj v solnou step* pro zlobu jeho obyvatel.
Změnil poušť ve vodní pláň,* vyprahlou zemi v prameny vod.
Usadil tam hladové* a vystavěli si město k přebývání.
Oseli pole, založili vinice,* domohli se hojné úrody.
Požehnal jim, a velmi se rozmnožili,* nezmenšil počet jejich dobytka.
Avšak ubylo jich, dostali se do bídy* tlakem neštěstí a útrapami.
Ale ten, který vylévá potupu na knížata* a a dává jim bloudit neschůdnou pouští,
pozdvihl chudáka z bídy* a rodiny rozmnožil jako stáda.
Vidí to spravedliví a radují se,* každá zloba zavře svá ústa.
Kdo je moudrý, aby to sledoval,* kdo pochopí Hospodinovu lásku?
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Žalm 107
Plné důvěry je mé srdce, Bože, † plné důvěry je mé srdce, * † budu zpívat a hrát.
Probuď se, má duše, probuď se, citero a harfo, * chci vzbudit jitřenku.
Budu tě chválit mezi národy, Hospodine, * budu tě oslavovat mezi pohany,
protože tvá milost je veliká až k nebi, * tvá věrnost až do oblak.
Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, * nad celou zemí nechť je tvá sláva!
Aby se zachránili tvoji miláčkové, * pomoz svou pravicí a vyslyš nás!
Bůh pravil ve své svatyni: † „S radostí rozdělím Sichem * a rozměřím údolí Sukkot.
Mně patří území Gilead a Manasse, * a Efraim je přilba mé hlavy, Juda mé žezlo.
Moab je má nádoba k umývání, † na Edom hodím svůj střevíc, * vítězně zajásám nad Filištínskem.“
Kdo mě přivede k opevněnému městu, * kdo mě dovede do Edomska?
Zda ne ty, Bože, který jsi nás opustil; * a již netáhneš, Bože, s našimi vojsky?
Přispěj nám na pomoc proti nepříteli, * vždyť marná je lidská podpora.
S Bohem si povedeme udatně, * on pošlape naše nepřátele.
Žalm 108
Nemlč, Bože, má chválo, * neboť otevřeli na mě bezbožná a lstivá ústa,
jazykem lživým se mnou hovořili, nenávistnými slovy mě zahrnuli, * napadli mě bez příčiny.
Za mou lásku na mě žalovali, * já jsem se však modlil.
Zlým za dobré mi odplatili, * nenávistí za mou lásku.
Pošli na něho zločince, * žalobce ať mu stojí po pravici!
Ze soudu ať vyjde jako viník, * jeho prosba ať se pokládá za provinění!
Ukrať mu dny života, * jeho úřad ať dostane jiný!
Ať osiří jeho děti, * ať ovdoví jeho žena!
Jak žebráci ať se toulají jeho děti, * ze svých zbořených domů ať jsou vypuzeny!
Lichvář ať urve vše, co mu patří, * cizí lidé ať rozchvátí, co získal!
Ať mu nikdo neprokáže soucit, * ať se nikdo nesmiluje nad jeho sirotky!
Jeho potomstvo buď vyhubeno, * jejich jméno ať zanikne v druhém pokolení!
Hospodin ať pamatuje na vinu jeho otců * a hřích jeho matky ať není zahlazen:
ať jsou stále před Hospodinem, * ať zničí ze země památku na ně!
Vždyť nedbal na to, aby prokazoval lásku, * ale stíhal chudáka a ubožáka i skleslého srdcem, aby ho zabil.
Miloval kletbu – ať ho tedy stihne, * nechtěl požehnání – ať ho tedy mine!
Ať se obleče do kletby jako do šatů, * ať vnikne jako voda do jeho útrob, jako olej do jeho kostí!
Ať je mu rouchem, v které se halí, * pásem, kterým se stále podkasává!
To buď odměna od Hospodina mým žalobníkům, * těm, kteří proti mně zle mluví!
Ty pak, Hospodine, Pane, zastaň se mě pro své jméno, * vysvoboď mě, vždyť tvá láska je dobrotivá!
Já jsem totiž chudák a ubožák, * srdce se mi svíjí v nitru.
Tratím se jako stín, když se dlouží, * jsem unášen jako kobylka větrem.
Od postu se mi chvějí kolena, * hubne a chřadne mé tělo.
Stal jsem se jim pro smích, když mě vidí, * posměšně kývají hlavou.
Pomoz mi, Hospodine, můj Bože, * zachraň mě podle svého slitování!
Ať poznají, že je to tvá ruka, * že tys to učinil, Hospodine!
Ať si proklínají, * ty však žehnej;
moji protivníci ať jsou zahanbeni, * tvůj služebník však ať má radost!
Moji pronásledovatelé ať se odívají hanbou, * ať se halí potupou jako pláštěm!
Velmi budu oslavovat Hospodina svými ústy, * uprostřed velkého zástupu ho budu chválit,
neboť stanul chudákovi po pravici, * aby ho zachránil před soudci.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.