Žalm 70
K tobě se utíkám, Hospodine, * nechť nejsem zahanben navěky!
Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď, * nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě!
Buď mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, * neboť tys moje skála a tvrz.
Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného, * z pěsti neurvalého utlačovatele.
Vždyť tys má naděje, Pane, * má důvěra od mého mládí, Hospodine!
V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, † od klína mé matky byls mým ochráncem, * v tebe jsem vždy doufal.
Mnohým jsem se jevil jako zázrak; * tys mi byl vpravdě mocným pomocníkem.
Má ústa oplývala tvou chválou, * po celý den pěla tvou slávu.
Nezavrhuj mě v čas stáří, * neopouštěj mě, až ochabnou síly!
Vždyť moji nepřátelé o mně mluví, * ti, kdo na mě číhají, spolu se umlouvají.
Říkají: Bůh ho opustil, † pronásledujte ho a chopte se ho, * už ho nikdo nezachrání.
Bože, nevzdaluj se ode mě, * Bože můj, na pomoc mi pospěš!
Ať se zastydí a zahynou moji protivníci, * ať se odějí hanbou a potupou, kdo hledají mou zkázu.
Já však budu stále doufat, * všude šířit tvoji chválu.
Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti, † po celý den budu vyprávět o tvé pomoci, * neboť ji nemohu spočítat.
Opěvovat budu tvou moc, Bože, Hospodine, budu hlásat jedině tvou spravedlnost.
Bože, učils mě od mého mládí,* až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.
Ani v stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj,* dokud neoznámím tvoji moc tomuto pokolení,
všem, kteří přijdou,* tvoji sílui tvou spravedlnost, Bože, jež se dotýká nebe,
kterou jsi vykonal veliké věci; Bože,* kdo se ti vyrovná?
Dals mi prožít mnoho zlých útrap,* ale opět mě vzkřísíš a znovu vyzdvihneš z hlubin země.
Rozmnož mou důstojnost* a znovu mě potěš!
I já budu na harfě chválit tvou věrnost, Bože,* budu tě opěvovat na citeře, tebe, Svatý Izraele!
Jásat budou moje rty, když ti budu zpívat,* i má duše, kterou jsi vykoupil.
I můj jazyk po celý den bude chválit tvou spravedlnost,* neboť se hanbí a stydí ti, kdo hledají mou zkázu.
Žalm 71
Bože, svěř králi svou pravomoc, * svou spravedlnost královskému synu.
Ať vládne tvému lidu spravedlivě, * nestranně tvým ubohým.
Hory přinesou lidu pokoj, * pahorky spravedlnost.
Zjedná právo ubohým z lidu, † pomůže chudákům, * rozdrtí utlačovatele.
Žít bude dlouho jak slunce, * jak luna po všechna pokolení.
Sestoupí jako déšť na trávu, * jako vláha, která napájí zemi.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, * dokud nezanikne luna.
Bude vládnout od moře k moři, * od Řeky až do končin země.
Jemu se budou klanět nepřátelé, * jeho protivníci prach budou lízat.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, * králové Arábie a Sáby zaplatí daně.
Všichni králové se mu budou klanět, * všechny národy mu budou sloužit.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, * ubožáka, jehož se nikdo neujímá.
Smiluje se nad nuzným a chudým, * zachrání ubožákům život.
Vymaní je z křivdy a násilí, * neboť jejich krev je drahá v jeho očích.
Proto bude žít a dostane se mu z arabského zlata, † stále se budou za něho modlit, * ustavičně mu budou žehnat.
Země bude oplývat obilím, † jeho úroda bude šumět až ve vrcholcích hor jak Libanon, * obyvatelé měst rozkvetou jak polní tráva.
Jeho jménu se bude žehnat navěky, * pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno.
A v něm budou požehnána všechna plemena země, * blahoslavit ho budou všechny národy.
Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, * on sám koná divy.
A požehnané jeho slavné jméno navěky, * jeho slávou ať je naplněna celá země! Staň se! Staň se!
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Žalm 72
Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, * jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!
Téměř již zakolísaly mé nohy, * málem již uklouzly mé kroky,
neboť jsem záviděl bezbožným, * když jsem pozoroval blahobyt hříšných.
Opravdu, nemají nesnáze, * jejich tělo je zdravé a dobře živené.
Netrápí je lidské strasti, * nemají soužení jak ostatní lidé.
Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, * násilnictví je přikrývá jakoby šatem.
Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, * prýští výmysly srdce.
Posmívají se, vedou zlé řeči, * z povýšenosti hrozí útlakem.
Svými ústy míří do nebe, * jejich jazyk rejdí po zemi.
Proto se k nim obrací můj lid, * jako by se chtěl hodně nalokat vody,
a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět, * má o tom Nejvyšší znalost?“
Hle, takoví jsou hříšníci, * klidně si žijí, hromadí bohatství.
Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony * a v nevinnosti myl své ruce?
Stále jsem v soužení* a den co den v trestu.
Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni“,* zradil bych rod tvých synů.
Hloubal jsem, jak bych to poznal,* ale zdálo se mi to obtížné,
až jsem vnikl do Božích tajemství* a přihlédl k jejich konci.
Věru, stavíš je na kluzkou cestu,* do zhouby je vrháš.
Jak se zhroutili v mžiku, zhynuli,* pominuli se hrůzou!
Jako člověk pohrdá snem, když se probudí,* tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.
Když se mé srdce jitřilo* a bolest bodala v ledví,
byl jsem nerozumný a nechápal jsem,* byl jsem před tebou podobný němé tváři.
Já však chci stále být u tebe:* uchopils mě za pravici,
povedeš mě svou radou* a potom mě vezmeš do slávy.
Koho mám na nebi kromě tebe?* Když jsem u tebe, nevábí mě země.
Touhou hyne mé tělo i duše,* Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.
Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne,* zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.
Mé štěstí však je být nablízku Bohu,* mít útočiště v Pánu, Hospodinu.
O všech tvých skutcích budu vypravovat* v branách siónské dcery.
Žalm 73
Proč jsi nás, Bože, nadobro zavrhl, * proč dýmá tvůj hněv proti ovcím, které paseš?
Pamatuj na svou obec, kterou sis kdysi získal, † na svůj kmen, který sis vykoupil do vlastnictví, * na horu Sión, kde ses usídlil.
Zaměř své kroky k dávným troskám: * nepřítel ve svatyni všechno zničil.
Tvoji protivníci hlučeli uvnitř svatého místa, * své korouhve tam vztyčili na vítězství.
Jsou podobni těm, kdo v houštině mávají sekyrou, * hned širočinou a kladivem rozbíjejí všechny její brány.
Tvou svatyni vydali ohni, * až do základů znesvětili příbytek tvého jména.
Řekli si v srdci: „Vyhubme je naráz, * spalte všechny Boží svatyně v zemi!“
Už nevidíme svá znamení, nemáme proroka * a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě.
Jak dlouho se bude, Bože, protivník rouhat, * jak dlouho bude nepřítel neustále tupit tvé jméno?
Proč odtahuješ svou ruku * a svou pravici necháváš ležet v klíně?
Bůh však je mým králem od pradávna, * tolikrát popřál vítězství v zemi.
Ty jsi svou mocí rozdělil moře,* ve vodách jsi zdrtil hlavy oblud.
Tys roztříštil leviatanovy hlavy,* hodils ho za pokrm netvorům moře.
Tys dal vytrysknout pramenům a potokům,* tys vysušil mohutné řeky.
Tvůj je den a tvá je noc,* tys učinil měsíc i slunce.
Tys vymezil všechny hranice země,* ustanovil jsi léto a zimu.
Pamatuj na to: nepřítel se ti rouhal, Hospodine,* pošetilý národ tupil tvé jméno.
Nevydávej supovi život své hrdličky,* nezapomínej natrvalo na život svých chudých!
Shlédni na svou smlouvu,* vždyť zákoutí země i pole plná jsou násilí.
Ať se ponížený nevrací zklamán,* ubohý a nuzný nechť chválí tvé jméno!
Povstaň, Bože, ujmi se své věci,* mysli na potupu, kterou tě den co den stíhá blázen.
Nezapomínej na křik svých protivníků,* povyk tvých odpůrců stále se vzmáhá.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Žalm 74
Velebíme tě, Bože, velebíme * a vzýváme tvé jméno, vypravujeme o tvých divech.
„Až stanovím vhodnou dobu, * já sám budu soudit spravedlivě.
I kdyby se země třásla, i všichni, kdo ji obývají, * já pevně držím její sloupy.
Říkám vzdorným: ‚Zanechte vzdoru‘, * říkám bezbožným: ‚Nezdvihejte pyšně hlavu‘.
Nezdvihejte pyšně hlavu proti Nejvyššímu, * nemluvte drze proti Bohu!
Spravedlnost nepřijde od východu ani od západu, * z pustiny ani z hor,
ale Bůh je soudce, * jednoho ponižuje, druhého povyšuje.
Neboť Hospodin má v ruce číši, * v ní šumí víno silně kořeněné.
Dává z ní napít: vylokají je až po kvasnice, * pít musí všichni bezbožníci země!“
Já však budu navždy jásat, * zpívat Jakubovu Bohu.
Rozdrtím úplně pýchu bezbožníků, * vynikne moc spravedlivých.
Žalm 75
Slavný je Bůh v Judsku, * v Izraeli má veliké jméno.
Jeho stánek je v Salemu, * jeho příbytek na Siónu.
Tam zlomil blesky luku, * štít, meč a válečné zbraně.
Přišels, Přemocný, v záři světla * z odvěkých hor.
Odvážní byli oloupeni, † spí svým spánkem, * zemdlely ruce všem rekům.
Na tvou hrozbu, Jakubův Bože, * strnuly vozy i koně.
Tys hrozný. Kdo může před tebou obstát,* když vzplane tvůj hněv?
Z nebe jsi vynesl rozsudek;* země se zděsila a zmlkla,
když Bůh povstal k soudu,* aby pomohl všem poníženým v zemi.
Vždyť zuřivé Edomsko bude tě chválit,* kdo zbyli v Ematu, budou tě slavit.
Čiňte sliby a plňte je Hospodinu, svému Bohu,* všichni, kdo jste kolem něho, přineste dary Hroznému!
On krotí pýchu knížat* a děsí pozemské krále.
Žalm 76
Můj hlas se k Bohu vznáší a volám, * můj hlas k Bohu stoupá, aby mě slyšel.
V den svého soužení hledám Pána, † má ruka se v noci vzpíná bez únavy, * nedá se utěšit má duše.
Když na Boha vzpomínám, vzdychám, * když uvažuji, můj duch malátní.
Beze spánku držíš mé oči, * jsem zmaten a neschopný slova.
Přemýšlím o dávných dnech, * na zašlá léta si vzpomínám.
V noci uvažuji ve svém srdci, * přemítám a můj duch hloubá:
„Může Pán zavrhnout navěky, * už nám neukáže svou milost?
Navždy už ustane jeho přízeň, * zrušen je slib pro všechna pokolení?
Zapomněl se Bůh smilovat, * či v hněvu zadržel své slitování?“
Tu jsem si řekl: „V tom tkví má bolest: * změnila se pravice Nejvyššího.“
Vzpomínám na Hospodinovy činy, * ano, vzpomínám na dávné tvé divy.
Rozvažuji všechna tvá díla, * přemítám o tvých skutcích.
Bože, svaté je tvé chování: * který bůh je tak veliký jako Bůh náš?
Ty jsi Bůh, který činí divy, * národům jsi dal poznat svou moc.
Svým ramenem jsi vykoupil svůj národ, * Jakubovy a Josefovy syny.
Uzřely tě vody, Bože, † uzřely tě vody, a zděsily se, * i hlubiny se rozbouřily.
Mraky vylily vodu, † oblaka zaduněla hromem * a tvé šípy šlehaly kolem.
Tvůj hrom burácel v bouři, † blesky ozařovaly obzor: * zatřásla a zachvěla se země.
Mořem vedla tvá cesta, † tvá stezka spoustami vod, * tvé šlépěje však nebylo vidět.
Jak stádo jsi vedl svůj národ, * Mojžíšovou a Árónovou rukou.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.