Domů
Kaftisma 1 (1-8)
Kaftisma 2 (9-16)
Kaftisma 3 (17-23)
Kaftisma 4 (24-31)
Kaftisma 5 (32-36)
Kaftisma 6 (37-45)
Kaftisma 7 (46-54)
Kaftisma 8 (55-63)
Kaftisma 9 (64-69)
Kaftisma 10 (70-76)
Kaftisma 11 (77-84)
Kaftisma 12 (85-90)
Kaftisma 13 (91-100)
Kaftisma 14 (101-104)
Kaftisma 15 (105-108)
Kaftisma 16 (109-117)
Kaftisma 17 (118-118)
Kaftisma 18 (119-133)
Kaftisma 19 (134-142)
Kaftisma 20 (143-149)

KAFTISMA 14

Žalm 101
Hospodine, slyš modlitbu mou * a volání mé ať pronikne k tobě!

† Neskrývej tvář svou přede mnou * v den, kdy je mi úzko.

Nakloň ke mně svůj sluch: * když volám, rychle mě vyslyš!

Neboť mé dny jako dým se rozplývají * a mé kosti planou žárem.

Mé srdce usychá spálené jako tráva, * zapomínám jíst svůj chléb.

Od samého nářku * jsem jen kost a kůže.

Podobám se pelikánu na poušti, * jsem jako sova v zříceninách.

Nemohu spát a sténám * jak opuštěné ptáče na střeše.

Stále mě tupí moji nepřátelé, * proti mně zuří a proklínají mým jménem.

Vždyť popel jím jako chléb * a nápoj mísím s pláčem

pro tvůj hněv a tvé rozhorlení, * neboť jsi mě pozvedl, ale pak odhodil.

Mé dny jsou jak dloužící se stín * a já vadnu jako tráva.

Ty však, Hospodine, trváš navěky a tvé jméno po všechna pokolení.Povstaň a slituj se nad Siónem,* neboť je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas.

Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny,* litují jeho rozvalin.

Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine,* a všichni králové země tvou slávu,

až Hospodin znovu zbuduje Sión,* až se objeví ve své slávě.

Skloní se k modlitbě opuštěných* a nepohrdne jejich prosbou.

Kéž je to zapsáno pro příští pokolení,* aby budoucí národ chválil Hospodina.

Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně,* popatřil z nebe na zem,

aby slyšel nářek zajatců,* aby vysvobodil odsouzené k smrti,

aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno* a jeho chválu v Jeruzalémě,

když se spolu sejdou národy a království,* aby sloužily Hospodinu.

Vyčerpal na cestě mou sílu,* ukrátil mé dny.

říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů,* po všechna pokolení trvají tvá léta.

Na začátku jsi položil základ zemi* a nebesa jsou dílo tvých rukou.

Ona pominou, ty však zůstáváš,* to vše zetlí jak oděv,

jako šat je vyměňuješ, a mění se.* Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta.

Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí* a jejich potomstvo potrvá před tebou.

Žalm 102
Veleb, duše má, Hospodina, * vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!

Veleb, duše má, Hospodina, * a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!

On odpouští všechny tvé viny, * on léčí všechny tvé neduhy.

On vykupuje tvůj život ze záhuby, * on tě věnčí láskou a slitováním.

On štěstím sytí tvůj život, * jak orlu se obnovuje tvé mládí.

Hospodin koná spravedlivé skutky, * zjednává právo všem utlačeným,

Oznámil své plány Mojžíšovi, * izraelským synům své skutky.

Hospodin je milosrdný a milostivý,* shovívavý a nad míru dobrotivý

.Nechce se přít ustavičně* ani se hněvat navěky.

Nejedná s námi podle našich hříchů* ani podle našich vin nám neodplácí.

Jak vysoko je nebe nad zemí,* tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.

Jak vzdálen je východ od západu,* tak vzdaluje od nás naše nepravosti.

Jako se smilovává otec nad syny,* tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni,* má v paměti, že jsme jen prach.

Dni člověka jsou jako tráva,* kvete jako polní květ.

Sotva jej vítr ovane – již ho není,* nezbude po něm ani stopa.

Hospodinova láska však od věků na věky pro všechny, kdo se ho bojí,* a jeho spravedlnost jde z dětí na děti

pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu,* kteří pamatují na jeho přikázání tím, že je plní.

Hospodin si zřídil na nebi trůn* a všechno řídí jeho vláda.

Velebte Hospodina, všichni jeho andělé,* mocní silou, dbalí jeho rozkazů, poslušní na jeho slovo.

Velebte Hospodina, všechny jeho zástupy,* jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli!

Velebte Hospodina, všechna jeho díla,* na všech místech jeho moci: veleb, duše má, Hospodina!

Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Žalm 103
Veleb, duše má, Hospodina! * Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!

Velebností a vznešeností ses oděl, * světlem se halíš jako pláštěm.

Napjals nebesa jak stanovou plachtu, * nad vodami jsi zbudoval své síně.

Z mraků si děláš svůj vůz, * kráčíš na perutích větru.

Větry si volíš za své posly, * za své služebníky plameny ohně.

Zemi jsi založil na jejích základech, * nezakolísá na věčné věky.

Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, * nad horami stanuly vody.

Utekly před tvou hrozbou, * zděsily se před rachotem tvého hromu.

Hory se zvedly, údolí klesla * na místo, kterés jim určil.

Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, * aby znovu nepřikryly zemi.

Pramenům dáváš stékat v potoky, * které plynou mezi horami.

Napájejí všechnu polní zvěř, * divocí osli hasí svou žízeň.

Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, * ve větvích švitoří svou píseň.

Ze svých komor zavlažuješ hory,* země se sytí plody tvého díla.

Dáváš růst trávě pro dobytek,* bylinám užitečným člověku,

aby dobýval ze země chléb* i víno k radosti lidského srdce,

aby olejem rozjasnil tvář* a chléb aby posílil srdce člověka.

Sytí se Hospodinovo stromoví,* libanonské cedry, které zasadil.

Tam si ptáci stavějí hnízda,* jedle jsou domovem čápům.

Vysoké hory kozorožcům,* jezevcům jsou útulkem skály.

Měsíc jsi udělal, aby určoval čas,* i slunce ví, kdy má zapadnout.

Když přivádíš tmu a nastává noc,* potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.

Lvíčata řvou po kořisti* a žádají od Boha svůj pokrm.

Když vychází slunce, stahují se* a uléhají do svých doupat.

Tu vychází člověk ke svému dílu,* ke své práci až do večera.

Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!* Všechno jsi moudře učinil, země je plná tvého tvorstva.

Zde moře mohutné a široširé,* v něm nespočetné hemžení živočichů drobných i velkých.

Po něm plují lodi i leviatan,* jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.

Všichni čekají od tebe,* že jim dáš obživu v pravý čas.

Ty jim dáváš, a oni sbírají,* otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.

Děsí se, když skryješ svou tvář,* hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu.

Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni,* a obnovuješ tvář země.

Nechť věčně trvá Hospodinova sláva,* ať se Hospodin těší ze svého díla!

Když pohlédne na zemi, chvěje se,* když se dotkne hor, dýmají.

Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji,* opěvovat chci svého Boha, dokud budu.

Kéž se mu líbí má píseň:* má radost bude v Hospodinu.

Kéž na zemi vyhynou hříšníci, bezbožní ať už nejsou!* Veleb, duše má, Hospodina! Aleluja!

Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Žalm 104
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, * hlásejte mezi národy jeho díla.

Zpívejte mu, hrejte mu, * vypravujte o všech jeho divech!

honoste se jeho svatým jménem, * ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!

Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, * stále hledejte jeho tvář!

Pamatujte na divy, které učinil, * na jeho zázraky a rozsudky jeho úst,

potomstvo Abraháma, jeho služebníka, * synové Jakuba, jeho vyvoleného!

Hospodin sám je náš Bůh, * po celé zemi platí jeho rozhodnutí.

Pamatuje věčně na svoji smlouvu, * na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,

na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, * na svou přísahu Izákovi.

Jako závazek to stanovil Jakubovi, * Izraelovi jako věčnou smlouvu.

Řekl: „Tobě dám kananejskou zemi * v dědičný úděl.“

I když jich bylo počtem málo, nemnoho,* a byli v zemi přistěhovalci,

putovali od národa k národu,* z jednoho království k jinému kmeni,

nedopustil, aby je kdo utlačoval* a kvůli nim trestal krále:

„Nedotýkejte se mých pomazaných,* neubližujte mým prorokům!“

Přivolal na zemi hlad,* zbavil je chleba.

Poslal před nimi muže,* Josef byl prodán za otroka.

Sevřeli pouty jeho nohy,* do želez jeho hrdlo,

dokud se nesplnil jeho výrok,* Hospodinovo slovo jej ověřilo.

Král poslal, a osvobodil ho,* vládce národů ho propustil.

Ustanovil ho pánem svého domu* a vládcem veškerého svého majetku,

aby vychovával knížata, jak uzná za vhodné,* a jeho rádce učil moudrosti.

Tehdy přišel Izrael do Egypta* a Jakub se stal hostem v Chámově zemi.

Nadmíru pak rozmnožil svůj národ* a dal mu větší sílu než jeho protivníkům.

Zvrátil jim srdce, že nenáviděli jeho národ,* že lstivě jednali s jeho služebníky.

Tehdy poslal Mojžíše, svého služebníka,* Áróna, jehož si vyvolil.

Dělali mezi nimi jeho divy* a zázraky v Chámově zemi.

Seslal temnoty a nastala tma,* ale oni odpírali jeho slovům.

Proměnil v krev jejich vody* a zahubil jim ryby.

Jejich země se hemžila žabami,* vnikly i do komnat jejich králů.

Rozkázal a přiletěla hejna much,* komáři byli v celém jejich kraji.

Místo deště dal jim krupobití,* plameny ohně v jejich zemi.

Potloukl jim révu i fíky,* polámal stromy na jejich území.

Rozkázal a přiletěly kobylky* a sarančat nespočetné spousty.

Zhltaly všechnu zeleň v jejich zemi,* zhltaly jim plodiny obilí.

Pobil všechny prvorozené v jejich zemi,* prvotiny veškeré jejich mužné síly.

Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem,* nebylo nemocných v jejich kmenech.

Egypťané se radovali, že odcházejí,* neboť hrůza z nich padla na ně.

Rozestřel oblak, aby je chránil,* oheň, aby svítil v noci.

Projevili žádost, i poslal jim křepelky* a sytil je chlebem z nebe.

Rozrazil skálu, a vytryskla voda,* valila se pouští jak řeka.

Neboť pamatoval na své svaté slovo,* které dal Abrahámovi, svému služebníku.

V radosti vyvedl svůj národ,* s jásotem své vyvolené.

Dal jim pohanské země,* zmocnili se majetku národů,

aby zachovávali jeho zákony* a dbali jeho nařízení. Aleluja.

Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

PředchozíNásledující