Žalm 37
Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, * nekárej mě ve svém rozhorlení.
Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, * dopadla na mě tvá ruka.
Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, * pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.
Vin se mi nakupilo až nad hlavu, * tíží mě jako přetěžké břímě.
Rány mi hnisají a páchnou, * že jsem jednal pošetile.
Shrbený, nadmíru sklíčený * den co den smutně se vláčím.
Vždyť má bedra jsou celá zanícená, * zdravého místa není v mém těle.
Jsem malátný a zcela zkrušený, * křičím proto, že mé srdce sténá.
Pane, ty víš o každé mé touze, * mé vzdychání ti není skryté.
Srdce mi buší, opustila mě síla, * i světlo mi hasne v očích.
Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, * i moji příbuzní se mě straní.
Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, * kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou a stále jen úklady vymýšlejí.
Já však jsem jako hluchý, neslyším, * jsem jako němý, který neotvírá ústa.
Jsem jako člověk, který neslyší, * jehož ústa nemají odpovědi.
Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, * ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!
říkám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, * ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.
Mám ovšem k pádu velmi blízko, * před sebou mám stále svou bolest.
Ano, vyznávám svou vinu, * pro svůj hřích jsem sklíčen.
Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, * mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,
kdo zlem splácejí za dobro, * stíhají mě, že se o dobro snažím.
Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, * nevzdaluj se ode mě!
Pospěš mi na pomoc, * Pane, má spáso!
Žalm 38
Řekl jsem: dám si pozor na své chování, * abych nezhřešil svým jazykem,
do svých úst si vložím uzdu, * pokud bude přede mnou bezbožník.
Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, * má bolest se však rozjitřila.
Srdce mi vzplálo v nitru, † když jsem uvažoval, vznítil se oheň * a jazykem jsem se ozval:
Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, † jaká je míra mých dnů, * ať si uvědomím svou pomíjivost.
Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny † a můj život je před tebou jako nic, * každý člověk trvá jen co dech.
Jen jako stín jde člověk životem, † zbytečně se vzrušuje, * hromadí, a neví pro koho.
A nyní, co mohu čekat, Pane? * V tobě je má naděje.
Zbav mě všech mých nepravostí, * nevydávej mě pro smích bláznu!
Mlčím, neotvírám svá ústa, * vždyť tys to učinil!
Zbav mě své rány, * hynu pod úderem tvé ruky.
Trestem káráš vinu člověka, ničíš jako mol, * co má nejcennější: každý člověk je pouze jak dech.
Slyš, Hospodine, mou prosbu, nakloň svůj sluch k mému volání, nemlč k mým slzám! * Vždyť jsem u tebe jen hostem, přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.
Odvrať ode mě svůj pohled, * ať si vydechnu, dříve než odejdu a už nebudu.
Žalm 39
Pevně jsem doufal v Hospodina, * on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, * na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. * Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina, * kdo nic nemá s modláři, s těmi, kdo se uchylují ke lži.
Mnoho divů jsi učinil, Hospodine, můj Bože, * nikdo se ti nevyrovná v úmyslech, které máš s námi,
kdybych je chtěl hlásat, vypovědět, * jejich více, než by se dalo sečíst.
V obětních darech si nelibuješ, za to jsi mi otevřel uši. * Celopaly a smírné oběti nežádáš,
tehdy jsem řekl: * „Hle, přicházím, ve svitku knihy je o mně psáno.
Rád splním tvou vůli, můj Bože, * tvůj zákon je v mém nitru.“
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, * ty to víš, Hospodine!
Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost, o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil, * nezatajil jsem tvou lásku a tvou věrnost před velkým shromážděním.
Neodpírej mi, Hospodine, své slitování, * tvá láska a věrnost ať mě neustále chrání,
neboť mě svírají útrapy bez počtu, dostihly mě mé viny, že ani nemohu vidět. * Je jich víc než vlasů na mé hlavě a odvaha mi chybí.
Hospodine, prosím, vysvoboď mě! * Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Nechť se hanbou zardí všichni, kdo touží mě zničit, * nechť ustoupí s pohanou, kdo se těší z mého neštěstí.
Ať se zděsí k vlastní potupě, * kdo se mně posmívají!
Nechť jásají a v tobě se radují všichni, kteří tě hledají, * ti, kteří touží po tvé pomoci, ať mohou stále říkat: „Buď veleben Hospodin!“
Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará. * Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Žalm 40
Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka, * za to ho vysvobodí Hospodin v nouzi.
Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu, * učiní ho šťastným na zemi, nevydá ho zvůli jeho nepřátel.
Hospodin mu pomůže na bolestném lůžku, * v nemoci z něho sejme veškerou slabost.
Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, * uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.
Moji nepřátelé zle o mně mluví: * „Kdy už zemře, kdy zanikne jeho jméno?“
Kdo přijde navštívit, jen naprázdno tlachá, * v srdci si nasbírá špatnost, pak vyjde ven a pomlouvá.
Všichni, kdo mě nenávidí, si spolu o mně šeptají * a vymýšlejí proti mně špatné věci:
„Postihla ho nevyléčitelná nákaza!“ * nebo: „Kdo tak ulehl, už nevstane!“
I můj přítel, jemuž jsem důvěřoval, * který jídal z mého chleba, strojil mi úklady.
Ty však, Hospodine, smiluj se nade mnou, * postav mě na nohy, ať jim to splatím!
Z toho poznám, že mě máš rád, * když můj sok nade mnou nezajásá.
Mne však zachováš bez úhony, * navěky mě postavíš před svou tvář.
Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, * od věků až na věky! Staň se, staň se!
Žalm 41
Jako laň prahne po vodách bystřin, * tak prahne má duše po tobě, Bože!
Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: * kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci, * když den co den slyším: „Kde je tvůj Bůh?“
Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká: † jak jsem putovával v zástupu, * jak jsem je vodíval k Božímu domu
s hlasitým jásotem a chvalozpěvem * ve svátečním průvodu.
Proč se rmoutíš, má duše, * a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, zase ho budu chválit, * svého spasitele a svého Boha.
Rmoutím se uvnitř v duši, * proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.
Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů, * celé tvé příboje a vlny se přese mě převalily.
Za dne ať Hospodin dává svou milost, * za noci mu budu zpívat a chválit ho, neboť mi dává život.
Říkám Bohu: „Má Skálo, proč na mě zapomínáš? * Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem?
Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci, * když den co den mi říkají: „Kde je tvůj Bůh?“
Proč se rmoutíš, má duše, * a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, zase ho budu chválit, * svého spasitele a svého Boha.
Žalm 42
Bože, zjednej mi právo † a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, * zbav mě člověka lstivého a zločinného!
Bože, vždyť ty jsi má síla, † proč jsi mě zahnal? * Proč se musím smutně vláčet tísněn nepřítelem?
Sešli své světlo a svou věrnost: † ty ať mě vedou * a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stanů.
Pak přistoupím k Božímu oltáři, * k Bohu, který mě naplňuje radostí.
Oslavím tě citerou, * Bože, můj Bože.
Proč se rmoutíš, má duše, * a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, vždyť zase ho budu chválit, * svého spasitele a svého Boha!
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Žalm 43
Bože, slýchali jsme na vlastní uši, * naši otcové nám vyprávěli,
cos vykonal za jejich časů, * v pradávných dobách.
Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, * dals jim růst, když jsi potřel národy.
Vždyť neobsadili zemi svým mečem, * nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,
byla to tvá pravice a tvé rámě, * tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.
Tys můj král a můj Bůh, * popřál jsi vítězství Jakubovi.
S tebou jsme zdolali své nepřátele, * v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.
Na svém luku jsem si nezakládal, * vítězství mi nedal můj meč.
Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, * zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bohem jsme se stále honosili, * navěky jsme chválili tvé jméno.
Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil,* netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.
Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, * nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.
Vydal jsi nás jak ovce na porážku * a rozptýlils nás mezi pohany,
takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, * nezískal jsi mnoho jejich cenou.
Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, * našemu okolí v potupu a posměch.
Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, * pohané nad námi posměšně kývají hlavou.
Svou hanbu mám stále na zřeteli, * stud se mi hrne do tváře, když slyším pohanu a výsměch,
když vidím nepřítele, * jak se chce pomstít.
To vše nás stihlo, * i když jsme na tebe nezapomínali ani nezrušili tvou smlouvu;
neodvrátilo se ani naše srdce * a nesešly naše kroky z tvé stezky,
když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě * a přikryl jsi nás temnotou.
Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, * kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,
nebyl by na to Bůh přišel? * Vždyť on zná tajnosti srdce!
Pro tebe jsme přece stále vražděni, * mají nás jen za jatečné ovce!
Vzbuď se, proč spíš, Pane? * Probuď se, neodháněj nás navždy!
Proč skrýváš svou tvář, * zapomínáš na naši bídu a útisk?
Vždyť do prachu je sražena naše duše, * na zemi leží naše tělo.
Povstaň nám na pomoc * a vysvoboď nás pro svou lásku!
Žalm 44
Srdce mi překypuje radostnými slovy, † přednáším králi svou báseň, * rydlem zručného písaře je můj jazyk.
Krásou vynikáš nad lidské syny, † půvab se rozlévá po tvých rtech, * proto ti Bůh požehnal navěky.
Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, * svou nádherou a vznešeností!
Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo, * ať tě proslaví tvá pravice!
Šípy máš ostré, národy se ti podrobují, * odvaha králových nepřátel klesá.
Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy, * žezlo tvé vlády je žezlo nestranné!
Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost, † proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal * olejem radosti před tvými druhy.
Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, † blaží tě zvuk strunných nástrojů * v paláci ze slonové kosti.
Vstříc ti vycházejí dcery králů, * po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem.
Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, * zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!
Sám král touží po tvé kráse: * vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!
Tyrský lid přichází s dary, * velmoži národa se ucházejí o tvou přízeň.
V plné kráse vstupuje královská dcera, * její šat je protkán zlatem.
V barevném rouchu ji vedou ke králi, * za ní přicházejí panny, její družky.
Provázeny radostným jásotem, * vstupují v královský palác.
Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, * ustanovíš je za knížata po celé zemi.
Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, * proto tě národy oslaví na věčné věky.
Žalm 45
Bůh je naše útočiště a síla, * osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.
Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, * i kdyby se hory řítily do hlubin moře.
Ať se bouří moře, pění jeho vody, * ať se třesou hory, když se moře vzdouvá,
s námi je Hospodin zástupů, * Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, * přesvatému stánku Nejvyššího,
Bůh je v jeho středu, nepohne se, * od časného jitra ho Bůh bude chránit.
Národy se bouřily, říše se bortily; * tu zahřměl svým hlasem, země se rozplynula.
S námi je Hospodin zástupů, * Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Pojďte, pozorujte Boží skutky, * které učinil k úžasu země.
Zamezuje války až po samé hranice světa, * láme luky, přeráží oštěpy a štíty pálí ohněm.
Přestaňte a uznejte, že já jsem Bůh, * převyšuji národy, převyšuji svět.
S námi je Hospodin zástupů, * Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.