Žalm 77
Slyš, můj lide, mé naučení, * nastav uši slovům mých úst!
Otevřu k průpovědi svá ústa, * vyložím tajemné události z pradávných dob.
Co jsme slyšeli a poznali, co nám otcové vyprávěli, * nezatajíme jejich synům,
příštímu pokolení budeme vypravovat slavné Hospodinovy činy * i jeho moc, podivuhodné skutky jím vykonané.
Dal totiž Jakubovi nařízení a stanovil příkaz pro Izraele, * aby o tom,co poručil našim otcům, poučili své syny.
Má to znát příští pokolení, * synové, kteří se narodí, mají to vyprávět svým dětem,
aby vložili svou důvěru v Boha, * aby nezapomněli na Boží skutky a zachovávali jeho nařízení.
Aby nebyli jako jejich otcové, * vzpurné a zatvrzelé pokolení,
pokolení nestálého srdce, * jehož duch nebyl věrný Bohu.
Efraimovci, dovední lukostřelci, dali se na útěk v den bitvy.* Nezachovali Boží smlouvu, odmítli jednat podle jeho zákona.
Zapomněli na jeho skutky, * na podivuhodné činy, které jim ukázal.
Před jejich otci způsobil divy * v egyptské zemi na taniské pláni.
Rozdělil moře a převedl je, * postavil vody jako násep.
Za dne je vedl oblakem, * po celou noc světlem ohně.
Rozštěpil skály na poušti * a hojně je naplnil proudem vody.
Potokům dal vytrysknout ze skály * a vodě dal téci jak řekám.
Přece však proti němu hřešili dále, * nepřestali na poušti urážet Nejvyššího.
Pokoušeli Boha ve svém srdci, * když žádali pokrm podle své choutky.
Pohrdlivě mluvili proti Bohu, řekli: * „Dokáže Bůh prostřít stůl zde napoušti?
Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily: * ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?
„Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, * a oheň vzplanul proti Jakubovi,
i hněv vzkypěl proti Izraeli,* že nevěřili v Boha, nedůvěřovali v jeho pomoc.
Poručil tedy mrakům nahoře a otevřel brány nebes, * seslal na ně déšť many, aby se najedli, a dal jim nebeský pokrm.
Člověk jedl chléb silných, * pokrm jim poslal do sytosti.
Východnímu větru dal vanout z nebe * a svou mocí přivedl vítr od jihu.
Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, * jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky.
Padli do jejich tábora, * kolem jejich stanů.
Jedli a důkladně se nasytili, * po čem toužili, jim splnil.
Neukojili ještě svou choutku, * ještě měli pokrm ve svých ústech,když proti nim vzkypěl Boží hněv:
pobil jejich siláky, * zahubil izraelské jinochy.
Přes to vše hřešili dál a * nechtěli věřit jeho divům.
Tu náhle ukončil jejich dny, * jejich léta nenadálou zhoubou.
Když je hubil, hledali ho, * obraceli se a sháněli se po Bohu.
Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, * že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.
Lísali se k němu ústy, * ale svým jazykem mu lhali,
neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné * a nebyli věrni jeho smlouvě.
On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, * často potlačoval svůj hněv a nedal zcela vzplát své nevoli.
Pamatoval na to, že jsou jen tělo, * jen vánek, který se rozplyne bez návratu.
Kolikrát ho popouzeli na poušti, * urazili na stepi!
A znovu pokoušeli Boha * a Izraelova Svatého rozhořčili.
Neměli na paměti jeho pomoc, * den, kdy je vykoupil od protivníka,
když v Egyptě ukazoval své divy, * své zázraky na taniské pláni:
V krev změnil jejich řeky * a jejich potoky, že neměli co pít.
Poslal na ně ovády, kteří je štípali, * a žáby, které je soužily.
Sarančím dal jejich úrodu * a kobylkám výtěžek jejich námahy.
Vinice jim potloukl krupobitím * a jejich smokvoně zničil mrazem.
Jejich dobytek vydal napospas moru * a bleskům jejich stáda.
Rozpoutal proti nim žár svého hněvu, * rozhořčení, nevoli a soužení,smečku poslů zhouby.
Dal průchod svému hněvu: neochránil je před smrtí, * i jejich dobytek vydal moru.
Pobil všechny prvorozence v Egyptě, * prvotiny mužské síly v Chámových stanech.
Pak vyvedl svůj lid jak ovce, * jak stádo je vedl na poušti.
Vodil je bezpečně, že neměli strachu, * jejich nepřátele však přikrylo moře.
Přivedl je do své svaté země, * k horám, které získala jeho pravice.
Před nimi vyhnal pohany a losem jim určil dědictví,* v jejich stanech usídlil izraelské kmeny.
Pokoušeli však a dráždili Boha, Nejvyššího, * a nedbali na jeho přikázání.
Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové, * zklamali jak zrádný luk.
Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na výšinách, * svými modlami vzbudili jeho žárlivost.
Bůh to slyšel a rozhněval se, * ostře odmítl Izraele: Opustil příbytek v Silo, stan, kde přebýval mezi lidmi.
Vydal do zajetí svou sílu, * svou slávu v moc protivníka.
Odevzdal svůj národ meči, * proti svému dědictví vzplanul hněvem.
Jeho jinochy zhltal oheň, * jeho panny se neprovdaly.
Jeho kněží padli mečem, * jejich vdovy nemohly plakat.
Tu se však probudil Pán jako ze sna, jako rek rozjařený vínem.
Zezadu bil své nepřátele, * stihl je věčnou potupou.
Zavrhl však Josefův stánek a * Efraimův kmen si nevyvolil,
ale vyvolil si Judovo plémě, * horu Sión, kterou si zamiloval.
Zbudoval si svatyni jak nebe, * jak zemi, kterou založil navěky.
Vyvolil si Davida, svého služebníka, * povolal ho z ovčích ohrad.
Když chodil za ovcemi s jehňaty, přivedl ho, aby pásl Jakuba, * jeho národ, Izraele, jeho dědictví.
Pásl je svým bezúhonným srdcem, * vodil je svou rozvážnou rukou.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Žalm 78
Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví, * poskvrnili tvůj svatý chrám, Jeruzalém proměnili v trosky.
Dali mrtvoly tvých služebníků za pokrm nebeskému ptactvu, * těla tvých zbožných divoké zvěři.
Jejich krev vylévali jako vodu kolem Jeruzaléma, * nebylo, kdo by je pohřbil.
Jsme vydáni pohaně svých sousedů, * na potupu a výsměch svému okolí.
Jak dlouho, Hospodine? Budeš se stále hněvat? * Bude planout tvé rozhorlení jak oheň?
Na pohany, kteří tě neznají, vylij svůj hněv, * na království, jež nevzývají tvé jméno,
neboť zhltali Jakuba, * zpustošili jeho sídla.
Nepřipomínej nám viny předků, * tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc,vždyť jsme tak zbědovaní!
Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména, * vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno.
Proč mají říkat pohané: * „Kdepak je ten jejich Bůh?“
Ať se ukáže na pohanech – před našima očima – * pomsta za vylitou krev tvých služebníků.
Ať k tobě přijde vzdychání zajatých, * mocí svého ramene nech naživu odsouzené na smrt.
Sedmkrát odplať našim sousedům do klína pohanu, * kterou tě stihli, Pane!
My však, tvůj lid a ovce tvé pastvy, budem tě chválit navěky, * po všechna pokolení budem vypravovat o tvé slávě.
Žalm 79
Slyš, Izraelův pastýři, * který vodíš Josefa jak ovce.
Skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, * před Efraimem, Benjamínem a Manassem,
probuď svou sílu * a přijď nás zachránit!
Bože, obnov nás, * rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem, * když se modlí tvůj lid?
Nasytils jej chlebem slz * a slzami jsi ho napojil vrchovatě.
Dopouštíš, že se kvůli nám sousedé sváří * a naši nepřátelé se nám posmívají.
Bože zástupů, obnov nás, * rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Révu z Egypta jsi přenesl, * vyhnals pohany a zasadils ji.
Připravils pro ni půdu, * zapustila kořeny a naplnila zemi.
Přikryly se hory jejím stínem * a jejím větvovím Boží cedry.
Vyhnala své ratolesti až k moři * a své úponky až k Řece.
Proč jsi dal strhnout její ohradu? * Všichni ji obírají, kdo chodí kolem.
Pustoší ji kanec z lesa * a polní zvěř ji spásá.
Bože zástupů, vrať se, * shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu!
Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, * výhonek, který sis vypěstoval!
Kdo ji sežehli ohněm a posekali, * ať zhynou hrozbou tvé tváře!
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, * nad člověkem, kterého sis vychoval.
Už od tebe neustoupíme, * zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, * rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Žalm 80
Plesejte Bohu, který nám pomáhá, * jásejte Jakubovu Bohu.
Zanotujte píseň, udeřte na buben, * na líbezně zvučící citeru a harfu.
Zadujte do trub v den novoluní, * v den úplňku, v čas našeho svátku.
Takový je příkaz v Izraeli, * je to zákon Jakubova Boha.
Nařízení, které dal Josefovi, * když se postavil proti egyptské zemi.
Slyšel jsem neznámý mně hlas: † „Zbavil jsem jeho šíji břemena, * z jeho rukou jsem vzal koš robotníka.
V soužení jsi volal, a osvobodil jsem tě, † odpověděl jsem ti z hřímajícího mraku, * u vody v Meribě jsem tě zkoušel.
Slyš, můj národe, chci tě napomenout, * Izraeli, kéž bys mě poslouchal!
Nesmíš mít boha jiného, * nesmíš se klanět bohu cizímu!
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, † já jsem tě vyvedl z egyptské země, * otevři ústa a naplním je!
Ale můj národ na můj hlas nedbal, * Izrael mě neposlouchal.
Nechal jsem je tedy v zatvrzelosti jejich srdce, * ať si žijí podle svých nápadů!
Kéž by mě můj národ slyšel, * kéž by Izrael kráčel po mých cestách!
Hned bych pokořil jejich nepřátele, * na jejich protivníky bych obrátil svou ruku.
Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili, * jejich osud by trval navždy.
Jeho bych však živil jadrnou pšenicí, * medem ze skály bych jej sytil.“
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Žalm 81
Bůh povstává v božském shromáždění, * uprostřed bohů pronáší soud.
„Jak dlouho budete soudit nespravedlivě * a stranit bezbožným?
Zastávejte se utiskovaného a sirotka, * ubohému a chudému pomáhejte k právu!
Vysvoboďte utlačeného a nuzného, * z moci bezbožných ho vytrhněte!“
Nevnímají a nechápou, v temnotě chodí; * kolísají všechny základy země.
Já jsem řekl: „Jste bohy, * všichni jste syny Nejvyššího.
Ale zemřete jako lidé, * padnete jako každý z knížat.“
Povstaň, Bože, suď zemi, * poněvadž ty po právu jsi pánem všech národů.
Žalm 82
Bože, nemlč, nebuď netečný * a neodpočívej, Bože!
Vždyť hle, tvoji nepřátelé se bouří, * kdo tě nenávidí, zvedají hlavu.
Proti tvému lidu osnují pikle * a radí se proti tvým chráněncům.
Říkají: „Pojďme a vyhubme je, že přestanou být národem, * ať se už ani nevzpomene na jméno Izrael!
“Ano, svorně se radí, proti tobě sjednávají smlouvu: * Tábory Edomitů a Izmaelitů, Moabité i Agareni,
Gebalité, Amonité i Amalečané, * Filišťané s obyvateli Tyru.
Také Asyřané se k nim přidružili, * nabídli paže Lotovým synům.
Jednej s nimi jako s Midjanity, * jako se Sisarou a Jabinem u potoka Kišon,
kteří byli zahubeni u Endoru, * stali se mrvou pro zem.
Nalož s jejich velmoži jak s Orebem a Zebem, * jak se Zebachem a Salmunem, se všemi jejich vůdci,
kteří řekli: „Zaberme si Boží kraje!“* Bože můj, ať jsou jako chomáč smetí, jako sláma hnaná větrem!
Jak oheň, který spaluje lesy, * a jako plamen, který sežehuje hory,
tak je zažeň svou bouří * a zastraš je svým vichrem!
Naplň jim tvář hanbou, * aby hledali tvé jméno, Hospodine!
Nechť se zastydí a poděsí navždy, * až se zahanbí a zhynou!
Nechť poznají, že tvé jméno je Hospodin, * že ty jediný jsi Nejvyšší nad celou zemí!
Žalm 83
Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! * Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,
mé srdce i mé tělo * s jásotem tíhnou k živému Bohu.
I vrabec si nalézá příbytek * a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata:
Tvé oltáře, Hospodine zástupů, * můj králi a můj Bože!
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, * stále tě mohou chválit.
Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, * když se chystá na svatou pouť.
Až půjdou vyschlým údolím, v pramen je změní, * a časný déšť je zahalí požehnáním.
Půjdou se silou stále větší: * uzří Boha bohů na Siónu.
Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu, * popřej sluchu, Jakubův Bože!
Štíte náš, Bože, pohleď, * popatř na tvář svého pomazaného!
Věru, lepší je den v tvých nádvořích * než jinde tisíc:
raději budu stát na prahu domu svého Boha * než přebývat ve stanech bezbožníka.
Neboť Hospodin, Bůh, je slunce a štít: † Hospodin popřává milost a slávu, * neodepře štěstí těm, kteří žijí v nevinnosti.
Hospodine zástupů, * blaze tomu, kdo v tebe doufá.
Žalm 84
Byl jsi milostivý, Hospodine, své zemi, * změnil jsi k dobru Jakubův úděl.
Odpustils vinu svého lidu, * přikryl jsi všechny jeho hříchy.
Zadržels všechno své rozhořčení, * uklidnil jsi žár svého hněvu.
Obnov nás, Bože, náš spasiteli, * odlož svou nevoli proti nám!
Což se navěky budeš na nás zlobit, * roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení?
Což nám už nevrátíš život, * aby se tvůj lid radoval v tobě?
Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství * a dej nám svou spásu!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: * jistě mluví o pokoji
pro svůj lid a pro své svaté * a pro ty, kdo se k němu obracejí srdcem.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, * aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Milosrdenství a věrnost se potkají, * políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země, * spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin též popřeje dobro * a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet * a spása mu půjde v patách.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.